Questy

Vílí prach

L esní elfka Eldorian seděla na větvi mohutného dubu. Slabý, ale příjemný vánek si pohrával s jejími nazelenalými a až po pás dlouhými vlasy. Byla krásná. Krásná jako ten pozdně letní den co se právě rodil. U opasku z hadí kůže měla zavěšený tenký, dlouhý, vlnitý meč, jenž se líně pohupoval ze strany na stranu. Opřela se zády o kmen, zavřela oči a nechala své tělo zalít paprsky právě vycházejícího slunce. Všude kolem se hvozd probouzel. Byl tu až nezvyklý klid. Snad až příliš nezvyklý na tuto divočinu. Eldorian se rozespale protáhla, až zaúpěly švy její lehké kožené tuniky, do níž byla oděna a jakoby sama pro sebe řekla:
"Dnes bude nádherný den. Nemyslíš D'Ubbe?"
Kousek vedle ní se otevřely dvě, jako pěst dospělého muže veliké Citrínové oči a celý majestátní strom se zachvěl, až ve větvích zapraskalo.
"Ó ano." Pravil svými hrozivými ústy, jež před chvíli byly jen velikou vykotlanou prohlubní.
"Stojím zde již tolik lidských věků, ale takto nádherných rán si pamatuji jen velmi málo." Zaduněl svým hlubokým hlasem.

Celé ráno bylo idylické. Každý tvor se těšil z té nádhery, jenž poskytovalo ranní slunce nad Ilshenarem.
Eldorian z klidu vytrhlo vzdálené, blížící se dunění malých kopyt. Napřímila se a naslouchala. Poté se postavila, odhrnula větvičky a pohlédla do dálky. Od jezírka k nim běželi bok po boku srnec a srna. Za nimi se však hnal jezdec na rudém mustangu. Na tu dálku bylo jen těžké rozeznat něco bližšího. Z úst krásné Eldorian se s náznakem vzteku vydralo jen jediné slovo: "Vetřelec!"
Seskočila pružně na nižší větev a volala přitom na stromovce:
"Snaž se ho zastavit Prastarý, než přivedu pomoc.
Stromovec tiše ale dlouze zabručel, zamával větvemi a vyplašil tak početné ptačí společenství.

Vetřelec, oděn do rudé tuniky ladící s barvou jeho oře, se mezitím přiřítil až na okraj lesa. Chvíli jen postával na místě a až po chvilce se chraplavě a hlasitě zasmál. Vzápětí se do vzduchu vzneslo několik slov Moci. Ze země jako by vyrostl obr stvořený z plamenů a magmatu. Otočil se ke svému stvořiteli a tupě na něj hleděl, než na něj rudý muž zakřičel: "Spal ten háječek na popel!"

Na ta slova se ohnivé monstrum otočilo směrem k lesu, démonicky se zašklebilo a mrštilo po nejbližším stromu ohnivou kouli. Koruna stromu vzplála jasným plamenem. Kousek dál zařval hluboký hlas. Rudý mág se tím směrem otočil, přísahal by, že hlas vyslovoval slova moci. Když se pozorněji zadíval do nitra hvozdu, uzřel, že co chvíli se mezi stromy mihne jasné záblesk. Zbystřil zrak. Pokaždé se však záblesk objevil jinde. Kouzelník znejistěl. Tu však najednou jeho ohnivý sluha zařval. Jeho tělo zasáhl blesk čisté jasné energie a během následujícího okamžiku se z nitra hvozdu vyrojily malé, podivné bludičky.

vila Zářily žlutými a zelenými barvami a metaly po vetřelcích nejrůznější kouzla. Mág se stáhl za své ohnivé monstrum a mocným ohnivým úderem zasáhl jednu z bludiček, která byla nejvíce vpředu. Drobné ženské tělíčko obklopené aurou pohltily plameny a víla s nářkem spadla na zem. Ostatní však neúnavně čarovaly dál, až ohnivého obra udolaly. Pekelníka pohltily jeho vlastní plameny a s uši rvoucím zachrčením se rozplynul. Rudý čaroděj viděl, že prohrává. Nevzdával se však. Do vzduchu se opět vznesla Slova Moci a za tělem mrtvé víly vyrostla rozsáhlá kamenná zeď. Mág jednoduchým pohybem ruky vyvolal malý vzdušný vír. Ten vznesl tělo víly do výše a přinesl ho až k mágovi, který obratně utrhl ohněm sežehnutý váček, jenž jí visel kolem krčku. Poté se dal mág znovu do vyvolávání. Náhle ho však zasáhla sprška kouzel od bludiček, které obešly zeď, a on zařval bolestí, když ho zasáhlo krupobití kouzel. Duchové lesa ho pronásledovali až téměř k hranicím města, kde se sesunul k zemi a skonal pod jejich nesčetnými ranami.

Když Eldorian konečně přispěchala se zástupem lesních elfů na obranu lesa, bylo už po všem. Světélka - aurou obklopené maličké víly - se vracela zpět do hlubin hvozdu. Eldorian pohlédla vzhůru k D'Ubbovi a poklonila se mu, vzápětí tak učinili i ostatní elfí válečníci. Stromovec k nim shlédl a pravil:
"Nejsem přece srdce hvozdu pro nic za nic..."

Copyright 1999-2013 Dark Paradise